Akce Svázáno s knihou

Svět knihy – Problémy nastávají společně s radostí z knih, den 2.

Převzato z sloni-v-raji.blog.cz
Nastal další den veletrhu Svět knihy a s ním přicházejí problémy. Dále ale i nadšení z nového stánku a nakoupených knih.

Poprvé jsem byla na veletrhu celý den, od otevření (kdy jsem se přes školy shromážděné před výstavištěm málem ani nedostala dovnitř) až po dobu, kdy už uličky mezi stánky procházelo pouze pár lidí.

Když už jsme u těch zmíněných škol… Vyplňovala jsem jim úkoly, které dostali k vypracování. A zjistili jsme s kolegy, že ani jeden nevíme, že veletrh má nějaké motto, natož pak jaké. Celkem zvláštní situace…
Když pomineme pár velmi zvláštních dotazů typu „Neviděla jste tu tohohle a tohohle člověka“, přihodila se mi ještě jedna událost, kterou doteď nechápu. Když se mě lidi ptají, tak přece chtějí vědět správnou odpověď, ne?
Byla jsem nařčena, že lžu. Paní to sice neřekla takhle, ale když vám do očí tvrdí o tom, že tam to prostě není (a ani se tam nepodívala) a že se stoprocentně pletu, vyzní to tak ještě lépe, než kdyby to řekla přímo. Ale oni přece v restauraci nepodávají kafe, to se pletu. Vždyť v restauraci se nepije, nechtěla mi náhodou tvrdit, že se tam ani nejí? Ale nu což, její problém, sama sebe ochudila o kávu zdarma.
Po úmorném dopoledni jsem se odklidila dozadu do stánku a naobědvala se sušenek… Pak nezbývalo nic jiného, než se vydat na můj druhý stánek, poprvé za veletrh. Nebylo to tak špatné… vlastně se mi tam dost líbilo. A strašně jsem si oblíbila ty plyšové pandy, které jsme rozdávali za nákup nad 500.
Jako další, co mě zaujalo na druhém stánku, byla bezpochyby autogramiáda autora knihy Můj psí život. Přišla mi z těch všech, co tam proběhly, nejlepší. Navíc ukázka z knihy, kterou pan Čáp četl, byla velmi zajímavá. Hlavně veselá a vtipná – a když už mě něco přijde takového dobré, je co říct. Až jsem byla v pokušení si knihu koupit… Bohužel, nedostatek financí věčně vyplňuje život studentův a já tuhle knihu vyměnila za sobotní oběd. Achjo, jednou jsem taky mohla hladovět.
A teď ten poslední bod článku a dle mého ten nejhlavnější!
… aneb to, co jsem na veletrhu pořídila pěkného ke čtení
(z vlastního zdroje, upraveno)
Spoustu edičních plánů a všeho ostatního, co jsem dostala, jsem nefotila. Ale jsem i za ně ráda, celkem ráda si v nich listuji a objevuji, co je a bude nového.
Začneme zprava nahoře. Jako první se nám tedy nachází pohled na Pevnost. To byla položka na mém seznamu, kterou jsem chtěla ze všeho nejvíce. Celé dva dny jsem byla nucena se dívat na návštěvníky, kteří si v rukou nesli právě tento časopis, nebo v něm listovali. Takže to bylo to první, pro co jsem běžela. Je docela zvláštní, že jsem ještě nenašla chvilku se mrknout i dovnitř.
Hned vedle Pevnosti se nachází právě dva z výše zmíněných letáků a plánů. Ty jen dotvořují zbytek fotografie, bez nich tam bylo holé místo.
Postupujeme tedy víc dopředu, kde jsou dvě knihy s podle mne strašnou obálkou. Ty jsem zakoupila na stánku u Pevnosti, zaujala mě jejich anotace a hlavně cena 20 Kč za kus. Za to jsem ochotna i přetrpět jejich vzhled.
Jako další na řadě je kniha, která mě naopak svým vzhledem ihned zaujala. Nejen na veletrhu, spadeno mám na ni již dlouho – příběh se mi také nezdá tak špatný. Podle mne se prostě modrá s černou a bílou ke knihám hodí. O tom se můžete přesvědčit i u designů tohoto blogu.
Dostáváme se do první řady knih, tedy do té nejviditelnější. Opět začnu zprava. A je zde kniha, která mě opět zaujala obálkou. Vidíte tam tu barevnou podobnost jako v minulém případě? Já ano, o téhle knize jsem uvažovala už před rokem, že si ji pořídím. Nikdy jsem se k tomu nedostala, chtěla jsem ji hlavně celou v češtině, ale teď bych se ráda už konečně donutila přečíst i něco v angličtině. Musím bez mučení přiznat, že tohle je jedna z knih, na kterou se těším úplně nejvíc.
Další je kniha s názvem Vězněná. Nevybrala jsem si ji úplně sama, vlastně s ní v ruce přišel můj tatínek. A protože můj otec vybírá jen ty dobré knihy, které se mi vždycky líbí nehledě na žánr ani na vzhled, chtěla jsem ji. Kromě toho musím přiznat, že jsem o ní už něco četla na internetu, tak snad se výběr povedl.
A poslední položkou mého nákupu (i zde na fotografii) byla kniha, pro kterou jsem se musela vracet. Nevěděla jsem, jestli mi na ni vystačí peníze, tak jsem si předem zjišťovala, kolik kusů ještě mají na stánku. A ani jsem nemusela, nic jiného jsem už nenašla, takže mě i tato kniha nazývá majitelem. Na to, že má opět mé na knihách oblíbené barvy raději ani moc poukazovat nebudu. Ale co je na ní ještě dalšího zajímavého, je anotace. Svým způsobem je hrozně poutavá, na druhou stranu zase hodně připomíná Asylum. Doufám, že příběh knihy bude podle anotace, ale rozhodně jiný než Asylum.
Ještě jsem pro vás chtěla pořídit fotku s knihami a jedním z mých zvířátek, aby to stále nebylo tak nudné, ale co myslíte? Má „fotomodelka“ odmítala spolupracovat. Odměnu samozřejmě stihl sbalit a vesele ji schroupal za knihami. Na mé prosby odmítal reagovat.
(vlastní fotografie, upraveno)

Co pěkného jste si vy pořídili na Světě knihy? Nebo jinde?

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *