Akce Svázáno s knihou

Svět knihy, den 4, nešťastný a poslední

Převzato z sloni-v-raji.blog.cz
Neděle. Den bez programů, den bez jídla – ale také den závěrečný.

Návštěvníků stále znatelněji ubývalo, ale zase byla větší poptávka po chybějících programech. Sháněli jsme všude zbytky, které se následně rozdaly, a všem jsme kladli na srdce, že když už mají výtisk, ať si ho váží. A pak se přišlo na to, že někde jsou ještě další tři balíky, takže dalších cca 30 programů.

Neděle sama o sobě se moc nevydařila. Už samo počasí to předurčilo. Byla šílená zima i uvnitř ve výstavišti a došla nafta na topení. Takže ani zimní budny moc nepomohly, každý sháněl cokoliv, co mohlo od zimy pomoct. Mezi návrhy dokonce došlo i na teorii o obchůzce a následné návštěvě všech dieselových aut. Bohužel, svědomí nás přehlasovalo. Ale zase by byly zajištěny příznivé podmínky pro všechny vystavovatele i návštěvníky…
Směna sama o sobě nic moc nového nepřinesla. Kromě jakéhosi zvláštního pocitu, že jsem se chtěla jít podívat na Temnářku a (opět) si od ní něco nechat podepsat, ale spolupracovníci ve stánku měli jiné plány, takže jsem tam musela zůstat. Alespoň tentokrát jsem chtěla získat záložku, když jsem si ji minule nevzala kvůli svému pocitu nezásluhy na vyřešení problému.
Až balení stánků pro mě bylo nové – a stejně se moc nových činností nedělo. Prostě dát knihy do krabic, když došly krabice a polovina stánku stále ještě byla netknutá, tak do tašek… a pro zbytek se museli vracet. Já mezitím oloupala z knih všechny cenovky a cedulky se slevami, stihla sníst (vypůjčený) bonbon a vyžebrat vymalovávací pohled i s malinkými pastelkami. Takže shrnutě – celkem vydařená a výnosná činnost.
Ještě před zavřením stánků jsem se stihla naposledy po výstavišti projít. Opět jsem zavítala na stánek Pevnosti, jestli třeba náhodně nedodali do krabic s knihami za 20 Kč něco pro mě neodolatelného. Vracela jsem se s neúspěchem, ani v Albatrosu jsem nic dalšího nenašla. Procházela jsem ale kolem BB/artu a zaujala mě zde jedna kniha. Samozřejmě jsem ji napoprvé naprosto přešla a až za rohem mě napadlo něco jako že by mě to mohlo zajímat. Takže jsem si obkroužila levé křídlo, mrkla ke Slovartu a Bráně a spěšně se opět vracela. K mému zklamání ale knížka hororových příběhů byla vyloženě dětská. Takže jsem si jen zalistovala, pousmála se a zalitovala, že není víc knih s hororovými příběhy. Takže, neznáte někdo nějaké dobré?
Vrátila jsem se zpět do levého křídla s úmyslem se vydat pracovat. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych šla rovnou a knížky mě neodlákaly pryč. Prošla jsem tedy uličkou nad stánkem s úmyslem se pak vracet a narazila jsem hned na něco skvělého, co jsem si nemohla pořídit už jen z důvodu, že tak daleko jsem se se čtením nikdy nedostala. A navíc… ta jména. Ale ta obálka… Bylo moc pro a proti, přesto nakonec vyhrálo proti. Jen jsem se usmála na pracovníky ve stánku a raději se vydala dál, ještě chvíli a měla bych další krmivo pro svou knihovnu.
A další pro mě špatná událost. Až v neděli jsem zjistila, že na veletrhu měl mít svou část programu i Míla Linc. Tak třeba příště…
Na úplný konec pro zvědavce: podívejte se na statistiky!

Tak zase příští rok…?

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *