Blog Krátké Povídky Úryvky a ukázky

Designy v rozhovoru 1/2

Článek je přiřazen k tématu týdne „Temnota ve světle“. Převzato z mého blogu na blog.cz.

…aneb paní N. Světlá a pan K. Tmavý

Ať žije personifikace!

Varování: pokus o vtip, obsahuje pravdivé informace a může tudíž působit jako skrytý pomocník, vyskytující se metafora


hl. postavy:
Nataša Světlá – představuje světlý design, ráda vyčítá svému známému/neznámému jeho chyby, je rýpavá a snaží se být dramatická. Nenávidí cokoliv, co je tmavé.
Karel Tmavý – upjatý, tmavý, tichý a zamračený. Je přesným opakem Nataši. Rád pohlíží na situace černě a rád se kochá čímkoliv tmavým.
scéna č. 1 – pozadí textu
Za okny kavárny je šero, zamračená obloha se dobře stará o pochmurnou atmosféru. Tu ještě doplňují kapky deště neustále a tiše narážející do skla. Vevnitř kavárny jsou natěsnaní lidé, jejich nálada sympatizuje s počasím. Jen dva návštěvníci se tomuto vymykají…
„To počasí venku je jako vy! Stejně tmavý, upjatý a neosobní! To kdyby venku svítilo slunce, hned by se všichni měli lépe, byli by veselejší a šťastnější…“
„Ale víte, jaká je atmosféra v létě, když jsou všichni umoření vedrem – jak moc poté touží po klidném a tmavém stínu!“
„Touží, s tím souhlasím, ale jak se kochají výhledem na sluncem zalitou, světlou a krásně veselou krajinu z toho stínu? Ne, oni se nedívají na trávník, který je tmavý jak o půlnoci!“
„Musí je bolet oči! Vždyť přílišná světlost a ostrost málem oslepuje!“
„To máte naprosto stejné, jako když se zadíváte na bíle oblečené postavy ve tmě!“
„Kontrast barev se mi líbí.“
„Ale takhle výrazný? Chtěla bych vás vidět, už po chvíli byste mžouravě přivíral oči a nemohl se na nic zadívat!“
scéna č. 2 – písmo
Potkají se na nádraží. Paní Světlá venčí svého růžového pudla, pan Tmavý má s sebou zase černého labradora. Nemají téma k rozhovoru, ale pejsci si spolu rozumí – tudíž ani jeden z nich neodchází.
„Co to máte… támhle?“
„Ale pane Tmavý, to jsou podpatky. Neslyšel jste o nich nikdy?“
„Neslyšel. Nic takového já nemám a ani nepotřebuji.“
„Jak zaostalý jste. A hloupý.“
„Musíte mě takhle urážet? Co jsem provedl?“
„Neznáte podpatky! To je hřích sám o sobě. Pravděpodobně ani nevíte, k čemu to slouží.“
„Neznám je a ani to nevím. Mělo by mě to snad zajímat?“
„Víte, jak to na čtenáře působí, když je nemáte? Špatně se jim pak čte! To je chcete tímto trápit?!“
„Nerad bych.“
„Tak se podívejte. Tady ta čárečka a tady ta linka – to je ono. Tvoří takový řádek, samotnému se tomu říká ‚patky‘. Proto písmo patkové.“
scéna č. 3 – gramatika
Pan Tmavý pracuje v bance. Paní Světlá přijde kvůli vyřízení důležitých dokumentů a vyjde na ni řada právě u přepážky pana Tmavého. Vyřizují spolu formality, podepisují smlouvy.
„Ale fuj!“
„Děje se něco, paní Světlá?“
„Samozřejmě! Jen se na to podívejte!“
„Nic zde nevidím. Nelíbí se vám naše podmínky?“
„To nemyslím!“
„Tak něco jiného? Jinak totiž nemáte důvod naši smlouvu nepodepisovat.“
„Mám! Jen se podívejte pořádně!“
„Ukažte… Vždyť je to jen můj podpis! Tady: Karel Tmaví.“
druhý díl
Článek letmo navazuje na Největší blogové chyby.
Neberte, prosím, nic z tohoto článku urážlivě!

 

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *