Blog Krátké Povídky

Designy v rozhovoru 2/2

lánek je přiřazen k tématu týdne „Temnota ve světle“. Převzato z mého blogu na blog.cz.

…aneb paní N. Světlá a pan K. Tmavý – pokračování

Ať žije personifikace!
Varování: pokus o vtip, obsahuje pravdivé informace a může tudíž působit jako skrytý pomocník, metafora

scéna č. 4 – obrázky za textem
Pan Tmavý a paní Světlá opět sedí v kavárně. Venku je tentokrát krásné počasí, které tedy vyhovuje paní Světlé. Pan Tmavý, snažící se ukrýt před touto zářností barev, je oblečen do několika vrstev oděvu.
„Co to máte na sobě, pane Tmavý?“
„Jen nezbytné krytí, to vaše počasí mě jednou zabije.“
„Ale proč tedy nemáte oblečeno něco, co by sedělo vaší povaze?“
„Jak to myslíte?“
„Máte na sobě několik výrazných částí, ale nic tmavého…“
„Líbí se vám to?“
„Ne. Jste až příliš výrazný a nikdo pak nebude klást důraz na vaše přednosti. Vždyť máte hezké oči, tak proč je přebít touto ohyzdností?!“

 

scéna č. 5 – rozsah x obsah
Pan Tmavý a paní Světlá společně venčí své mazlíčky. Paní Světlá přivede na domluvené místo do parku svého miláčka, růžového pudla. Pan Tmavý ale dorazí rovnou s celou smečkou. Několik velkých i menších psíků ho táhne za vodítka až k paní Světlé.
„Proč toho máte tolik?“
„Protože všichni jsou moji. Mám je rád a chtěl jsem je. Nemusíte se na ně tedy dívat až tak opovržlivě.“
„Ale vždyť to nemůžete zvládnout! Já jsem vás viděla, jak vás tyhle bestie nevychované táhnou až sem! Ještě mi napadnou mého pudlíka!“
„Nemusíte ho hned brát do náruče. Moji pejsci nikdy nikomu neublížili.“
„A jak je máte vycvičené? Moje zlatíčko už umí snad všechny povely, co jsou, a jaké sklízí úspěchy!“
„Moji psi mi dávají jen radost.“
„Ale takhle to nemůže fungovat! Je lepší mít jen jednoho, menšího pejska, kterému se budete věnovat, než tuhle… smečku! Vždyť k vám ti psi nemohou mít ani přátelský vztah!“

 

scéna č. 6 – kopa prázdných rubrik
Pan Tmavý a paní Světlá se opět schází v bance – paní Světlá potřebuje upravit podmínky svého účtu. Pan Tmavý tedy připraví všechny papíry a jen čeká na její příchod.
„Máte s sebou všechny dokumenty, které jsme tu minule podepisovali?“
„Samozřejmě. Celou složku mám s sebou.“
„To je v pořádku, jen si ji od vás vezmu. Tady vám pak předám několik stávajících nových smluv a dokumentů k podepsání.“
„Proč to máte v tolika složkách? Nestačila by vám jen jedna, vždyť já jsem jen jedna také – a všechno, co patří mě, byste mohl mít hezky pohromadě a ne takhle… separovaně. Měl byste hezký pořádek.“
„Chci to takhle mít. Raději budu mít několik složek a vše přehledné podle mne…“
„A proč jsou tyhle desky naprosto prázdné?“
„Tam je místo na smlouvu, kterou byste někdy v budoucnu mohla chtít. Vše hezky připraveno dopředu.“
„Na kolik let dopředu. A co když ji chtít nebudu?“
„Tak tu bude takhle prázdná. Vše tak, jak má být, a já budu vědět, že jste ji nechtěla.“
„Už mi tedy dejte tuhle novou smlouvu k podpisu, a tentokrát se, prosím, podepište správně.“
„Vydržte chvilku…“
„Nemůžete ji najít? Nedivím se, když tu máte x složek a všechny napůl prázdné – i ty, co jsou téměř totožné.“
Článek letmo navazuje na Největší blogové chyby.
Neberte, prosím, nic z tohoto článku urážlivě!
[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *